Michal Dušek
referenční ukázka divadelní a scénáristické tvorby
Scénář a režie divadelní pohádky „Sněhurka a 7 trpaslíků“
Jaké byly požadavky?
- vytvořit scénář, včetně dialogů
- navrhnout scénu s ohledem na prostředí
- vybrat si roli a zapojit se jako aktér – a tak jsem se stal vypravěčem
- a napsat role na míru všem, kteří budou v pohádce hrát
- vtáhnout dětské diváky do děje
- zapojit do pohádky naše děti
- zpočátku neplánovaně, ale měl jsem se ujmout též režie
- a museli jsme to stihnout s předstihem připravit, vyrobit kulisy, kostýmy, naučit se to a nacvičit, udělat propagaci a být připraveni
Jak jsem se stal scénáristou?
Když jsem byl mezi diváky i se svými dětmi na pohádce O Červené Karkulce, kterou sehráli přátelé z hornobučického spolku Bez nudy, nadchli mne. Tak krásné provedení pohádky pro děti, včetně kostýmů, scén i dialogů… Fantazie. Udělal jsem jim tehdy několik fotografií a zejména po odehrání pohádky se všechny děti chtěly fotit s Karkulkou i vlkem.
Při naší diskuzi nad sklínkou plzeňské dvanáctky mi po představení řekli, že nejtěžší bylo to celé vymyslet, sepsat scénář, pak se to naučit a secvičit to – po odpolednách a večerech s dostatečným předstihem tak, aby mohli pohádku na Mikulášské zábavě pro děti odehrát. Kostýmy? To bylo to úplně nejmenší…
A protože miluju tvorbu všeho druhu, opáčil jsem, že to není problém, a jestli chtějí, tak jim příští pohádku připravím. Utekl půl rok a setkali jsme se v létě na prázdninové akci pro děti, kterou spolek pořádal. Po akci sedíme u stolu a na mou hlavu padly otázky: „Tak co pohádka? Máš to vymyšlené a připravené?“
No, polil mne pot, protože ač jsem měl spoustu útržků a poznámek, něco rozepsáno a vymyšleno, neměl jsem zdaleka dokončeno a vlastně nebylo ani rozhodnuto, kterou pohádku připravíme. Rozhodnutí nakonec padlo na Sněhurku se sedmi trpaslíky. Inu slíbil jsem, že dokončím co nejdříve a sejdeme se nad pracovní verzí…
Jak scénář k pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků vznikal?
Znal jsem všechny ze spolku. Muže, ženy a několik dětí. Věděli jsme, kdo bude hrát Sněhurku. A když jsem začal vymýšlet scény, chtěl jsem, aby zejména dětští diváci byli co nejvíc vtaženi do děje. Aby se odehrával děj před nimi, mezi nimi, za nimi, prostě aby se stali součástí království. A to se povedlo.
K dispozici jsme měli tehdejší prostory Na statku v Horních Bučicích, kde byl obrovský sál s nádherně klenutými stropy. A protože bylo i jasné, že děj se odehrává na několika nezpochybnitelných místech (zámek se zrcadlem, trpasličí chaloupka s postelemi a stolem, les), bylo třeba je vměstnat do daného prostoru.
Určili jsme prostor pro dětské a dospělé diváky. Vytvořili uličku mezi lavicemi, protože trpaslíci se touto cestou vraceli z rachoty do chaloupky a ráno zase odcházeli – a protože jsme chtěli, aby si děti užily trpaslíky naplno.
Charaktery postav jsou nesmírně důležité
Protože každá z postav má svůj osobitý charakter, popsal jsem si tyto vlastnosti u každé role individuálně. K nim jsem si dosadil členy spolku. Přesně jsem věděl, kdo bude hrát Rejpala, Sněhurku, Lovčího i Šmudlu. Po krátké úvaze jasně vyplynula role královny i Prófy. Jelikož jsme s mými dětmi, kuchtíky, v téže době připravovali projekt Nepečené dorty, okamžitě jsme věděli, jak zapojíme dětské diváky sladkou odměnou při zámeckých oslavách. Všechny další role vyplynuly ze scénáře a možností členů i nečlenů spolku…
Věděl jsem, že kouzelné zrcadlo musí také mluvit, mít zvučný hlas a přitom nebýt tolik lidské. Napadlo mne, že bychom nasadili gumovou masku a aktivní zrcadlo jakoby ožilo a přesto zůstalo tajemným zrcadlem. Povedlo se…
Jak jsem psal dialogy postav?
Pohádkovým příběhem provází vypravěč, jelikož není technicky a časově možné realizovat všechny dějové scény jako ve filmu. Scény jsou tak veršovaným vyprávěním (monologem) propojeny v souvislý děj.
Dialogy jsem vytvářel tak, abych časově vyvážil prostor pro všechny role na scéně a přitom dodržel charaktery postav. Vzniklo i několik gagů (bažant, Apple, hanlivé nedokončení říkanky se smrtí aj.), které diváci odhalili a přijali – zejména dospěláci, zatímco děti tyto informace bezděčně přešly a naplno prožívaly pohádkový děj.
Jak psát dialogy, když je na scéně 7 a více herců?
Hexalogy byly výzvou. Dát všem prostor tak, aby každý měl příležitost projevit svůj charakter, co říct, aby děj i řeč smysluplně plynula, na scéně se stále něco odehrávalo.
Když si však uvědomíte, proč danou scénu v pohádce chcete, co se odehrálo předtím a kam se má děj posunout (tedy co se má odehrát v průběhu a jaký by měl být výsledek/výstup), pak to jde úplně samo. Skoro… 🙂
První čtená zkouška
Všichni se mohli vyjádřit k textům i scénám. Samozřejmě už jsme měli nahrubo vytištěné scénáře. A když se ozvaly další děti, že by také chtěly v pohádce hrát, přidali jsme scény se zvířátky a rozšířili jejich počet o dalšího zajíčka a motýlka. Pohádka se tak náramně oživila, protože zvířátka v pohádce probíhají mezi dětskými diváky a oznamují jim radostné noviny.
Scéna a kulisy
Když si v hospůdce v létě rozbalovali kulečníkový stůl, okamžitě jsem jim zabavil kartony z krabice. Věděl jsem, že scéna bude velká.
Vlevo stál zámek – stěny s kouzelným zrcadlem.
Uprostřed stál velký stůl s lavicemi pro zámecké kuchtíky, který zároveň sloužil jako stůl pro všechny trpaslíky a Sněhurku pro scény v trpasličí chaloupce.
Napravo od stolu byla postel a vchod do chaloupky.
Před chaloupkou byl pařez a stromy tvořící prostor pro scénu v lese a zároveň se lesem vracívali trpaslíci domů.
Na výrobě scén a kulis se podíleli všichni, včetně dětí. Hlavně ženská ruce dotvořily detaily, výzdobu chaloupky, a především překrásné kostýmy, které byly úchvatné. Chlapi připravili samostatné nasvícení jednotlivých scén, které jsem jako vypravěč mohl pohodlně přepínat a poutat tak divákovu pozornost na probíhající děj…
Byla to vydařená akce
Nutno podotknout – bez této báječné party lidí by se nemohla pohádka odehrát. Srdečnost, vřelost, ruce k dílu, čas, nemalé investice i do materiálů a věcí, které bylo třeba při budování scén a kostýmů, bez nadšení dětí by se nic z toho neodehrálo. Bylo mi ctí s s touto partou spolupracovat. Fotil nás Miroslav Lepeška. Děkuji vám, přátelé. Jste uvedeni ve scénáři.
