Poprvé jsem seděl u opravdového počítače, který jsem měl na pár minut jen sám pro sebe. Rok 1990, Gymnázium. Přede mnou ležel oranžovo černý „radiátor“ IQ-151 s malou televizí. Neuvěřitelně topil. Odložený sešit na šasi počítače způsobil jeho kolaps do pár minut.
Zezadu se připojovaly různé přídavné výpočetní moduly. Takže po připojení jednoho ze 3 grafických modulů, jenž byly ve třídě k dispozici, jsme po chvíli programování v Basicu přes GO TO dosáhli i zubaté sinusoidy. Nicméně mě to uchvátilo.
První hacking
O prázdninách na Gymnázium koupili nový kompy. Pentia jedničky. A server. Učitelé uměli kulový a tak jsme si s Honzou P. a Davidem Š. Novell tak nějak přivlastnili, nastavili si tam admin přístupy, učitelům práva a prostor omezili. Budiž nám to odpuštěno. Zato se nám tam povedlo natahat libůstky typu F14 Tomcat, kde hra zobrazovala krajinu ve 3 barvách a zubatá grafika pro nás byla to nejbožejší, s čím jsme se mohli setkat. Hned teda po Princ of Persia. Čímž se původním autorům omlouvám, ale mastili jsme to tam snad všichni. Už ani nevím, kde k tomu kluci přišli.
Každopádně jsme nebyli ti úplně škodící „hackeři“, jen jsme nechtěli, aby nás profesoři nějak omezovali 🙂 To máte těžký, když toho víte stokrát víc než kantor, kterej vás v tom má vzdělávat a jen vám bere tu šanci a okrádá vás o čas. A my chtěli! Byli jsme jak vystřelený torpéda.
Jak jsem se stal Myšákem?
Když jsme si tam dávali přezdívky, já žádnou do té doby v podstatě neměl. Na angličtině mi říkali „Majkl“, ale to jsem nechtěl. Majklové byli pro mne pouze Jordan a Jackson, tak mi tam David napsal Mickey Mouse. Jenže to zase bylo dlouhý a s mezerou. Tak jsem zůstal Mickey. Říkali mi tedy chvíli „Miki“. Vydrželo to 2 roky. Přejmenovali mě až kluci na Strahově. Vděčím za to zejména Honzovi Bilíkovi (White). Jemu se prostě Mickey nelíbilo a tak mě přejmenoval na Myšáka. A bylo. To se mi líbilo a Myšákem jsem již zůstal. I když mi jednou od něj přišla pohlednice nadepsaná „Krysolet Michal Dušek“ 😀
Gympl síť byla skvělá průprava, protože tam už jsme jeli programování v Pascalu a nějaký BASIC se mohl jít zahrabat. Pascal už totiž umožňoval programování pro velký kluky a vcelku se i slušně pro takové začátečníky rozvíjel.
A pak jsem se odstěhoval na Strahovské koleje (1994)
Dostal jsem se na FEL ČVUT rozhodnutý se věnovat počítačům. Zklamání z toho, že co by mě zajímalo se učí až ve čtvrťáku se postupně dostalo v nadšení studentského života začínající ajťáka. Na Strahově jsme zasíťovali VŠ koleje (tenkrát ještě přes koax a BNCáky, později jsme už dělali strukturované kabeláže). No, kdo z vás dneska může prohlásit, že po kolejích plných študentů běhal s terminátorem? Ne, to fakt není kuš šrotu z filmu se Švarcíkem. To jsme zjišťovali, který pako vykoplo a rozpojilo síťovej kabel… 🙂
Linux je boží
Velkou podporou mi byl táta. Pochopil, že tohle mě baví. Nejdříve mi půjčil svůj počítač z podnikání 386ku. Po dvou měsících zábavy na kolejích jsem se vykašlal na MS-DOS 6.22 a do kompu nacpal Linux a od verze 3.1 Slackware a nějaké verze RedHatu (do něj se zamiloval Stoupa) jsem si linux užíval naplno.
Můj server byl nově Elrond.sh.cvut.cz. Jo, protože místo učení se na zkoušky jsem 3 dny v tahu hltal trilogii Tolkiena a ráno mě kluci na zkoušku nemohli probrat. Mno i u zkoušky jsem byl myšlenkami v jiném světě, nicméně můj zkoušející profesor se choval velmi hulvátsky a přestože jsem tehdy testy napsal, z ústní části jsem dobrovolně a hrdě odešel. Řekl jsem mu, že mi může… On tedy vyběhl na chodbu za mnou a křičel „Vy mě taky…“ 🙂
Našel jsem si brigády
Již tenkrát vznikala zajímavá podoba KDE (grafické rozhraní) a některé emulátory umožňovaly na linuxovém systému provozovat ty od Microsoftu. Přestože mě z domova finančně podporovali, nechtěl jsem být závislým. Do půl roku jsem si na brigádách a obchodem vydělal na kus dalšího počítače.
Díky podpoře z domova jsem si tak nechal sestavit své vlastní nabudšené Pentium 1 s celými tuším 32 MB RAM. To už nebyl Elrond. To bylo „Myšákovo“. Stálo to málem jako auto. Vytvořil jsem tak prostor pro sebe i všechny, abychom měli a mohli nějak tvořit a experimentovat s konfiguracemi serverů, webserverů, mailserverů aj. Donedávna jsem si ho nechával jako archiválii, ale nakonec jsem uznal, že mu bude dobře i jako recyklátu.
A začali jsme skládat počítače
Když přišel Špacír, že kámoš se zabývá CDčky a počítačovými komponentami a skládá počítače na kšeft, byli jsme za ním tenkrát někde u Pyramidy. Nakonec jsme možná to byli právě my, kdo jim dal impuls a tak otevřeli firmičku i v nejspodnějším patře na kolejích. Mironet. Znáte? Jo, každej nějak začínal…
Mě bavila síť a www
No weby – představte si dobu, kdy webová stránka může mít své opakující se pozadí s fotkou nebo vzorem, máte k disopizici pár písem, velikostí a základní barvy, všechno může blikat, protože animovaný GIF poutá nejlépe pozornost a tabulka už má možnosti změny tloušťky a barev rámečků.
Stránka pak vypadala jako pouť – všechno blikalo, svítilo a někdy i zvučelo. Ale tak zase tam fungují prokliky, do .HTM se při správné konfiguraci serveru dá nacpat i kus CGI kódů. PERL nebo BASH zajistí nejjednodušší operace na pozadí a pak to i vyplivne něco jiného, než statickou stránku, za kterou by se dneska stydělo i pětiletý dítě. Ale ty vole – fungovalo to! Zlatej Netscape. Explorer jsme nenáviděli – ten prohlížeč vůbec nedodržoval standardy.
Tak jsem se weby začal zabývat
Když jsme po síti zrovna nemastili Duke Nukem a později i Quake (což mi ani jedno fakt moc nešlo, furt mrtvej), vytvářel jsem webové stránky na zakázku. Jeden z prvních zákazníků byl někdo, kdo mi zadal web pro Catterpillar (Zeppelin). Tenkrát otevírali nové prostory v Modleticích. A tak zatímco kluci chodili na přednášky a mě přinesli jen výcuc důležitého (obvykle dvě tři věty), já jsem dělal grafiku, ořezával fotky, pasoval fotografie, styloval a plnil obsah.
Pekloval jsem se s tím skoro 3 týdny a vydělalo mi to jen na 1.5 měsíce provozu. Měl jsem být větší držka, nikdo jinej by to líp neudělal…
Jak se tvořily v roce 1995 weby?
Tehdá se tvořilo jinak. Počítali jsme pixely, všechno se pasovalo do tabulek a muselo to sedět 🙂 A dělalo se na rozlišení od 800px šířky, standardem se stávalo 1024×768. A ano, pamatuji si a tvořil jsem grafiku, weby a aplikace, už když programy byly ve verzích Corel 3, Photoshop 2, PHP/FI. Pamatuju si na začátky Flashe a jiných součástí. Pionýrská doba. Ne, já nejsem vykopávka. Jsem průkopník!
Tvořil jsem to všechno především v Notepadu nebo nějakém jiném texťáku. Homesite 2 byla špička, ten program už uměl na disku krásně provazovat jednotlivé soubory v pavučině. Neuměl však pořádně extra nic dynamického. Na druhou stranu se v něm krásně pracovalo s obrázky, texty, prolinky…
Pravidelnost, bazén, sport a zdraví
Nesnášel jsem, když musím něco dělat pravidelně. A tak jsem každé ráno jsem chodíval plavat do bazénu skrytým pod Strahovským stadionem. Půl roku jsem u něj vystupoval na autobusové zastávce, a vůbec jsem netušil, že tam nějaký bazén je! Tam se přeci chodilo cvičit na Spartakiádu…
Tak jsme s kamarádem Dachym dávali v bazénu kilometr až kilometr a půl časně ráno před výukou. Nesnášel jsem, když mi bušil v půl pátý na dveře, ať už vylezu 🙂 Zvykneš si kámo. Zvyknul jsem si. Pak jsem ho párkrát byl vzbudit já 🙂
Když mě přijali i na zemědělku, tak díky přípravě z gymplu (náročný tělocvikář) a mému rannímu plavání mě trenérka hned chtěla do jejich plaveckého týmu. Tu příhodu, jak se to seběhlo si nechám do knížky nebo k táborovým ohňům 😀
Odmítl jsem i družstvo a nakonec i školu, protože ani tam by se mi rychle nedostalo potřebných informací, které mě zajímaly a já kvůli tomu nechtěl další 3 roky chodit do školy. A tak jsem chodil na ČVUTU na výuku se třeťákama a čtvrťákama. Pár kantorů se divilo, kde jsem se tam vzal, no prostě na rovinu – „Zajímá mě to a jestli vám nevadí jedny uši navíc, rád bych zůstal“. Nikdy nikdo z nich neprostestoval.
Brigády v oboru školení a DTP
Zajímal mě internet, servery, systémy, linuxy, grafika, robotika. Začal mě zajímat obchod a bavilo mě prezentovat. Tento můj talent se projevil záhy, když jsem se dozvěděl, že v Gopasu stále nabírají školitele. Jezdil jsem tedy do Vršovic nějaký čas školit produkty od Microsoftu. Hlavně Excel.
V té době jej chtěli používat ve firmách a možná i na úřadech a nikdo to tam pořádně neuměl. Tak jsem školil. Bavilo mě to, ale mnohem víc mě zajímaly weby a táhlo mě to k designu a grafice. V té době to nikdo pořádně nevyučoval a mě bylo jasný, že to chci dělat a dělat weby nejenom funkční, ale i krásný.
Vyrazil jsem tedy do Hloubětína do DTP Studia. Jsem vděčný majiteli, s nímž jsem se setkal mezi dveřmi. Už byl na odchodu, přesto mi věnoval své první tři minuty času. Zřejmě jsem ho upoutal. On mě také – knírek, tmavé kudrnatější vlasy, zatmavovací sluneční brýle a husté obočí. Štefan Kratochvíl. Skvělý člověk.
Projevil jsem zájem, sdělil mu své důvody, proč tam chci a jak jsem se o nich dozvěděl. Ihned mě jako brigádníka a výpomoc přijal. Jezdil jsem tam několik měsíců dělat pomocné práce a při té příležitosti se i učil věci, jak to chodí v reklamce. Byl jsem tam v době, kdy jsme připravovali česká písma na CD s brožurami a také jsme přichystali a uspořádali mezinárodní konferenci pro Corel v hotelu Praha v Dejvicích.
VŠE, FEL ČVUT, brigády…
To už jsem studoval i na VŠE. Tam jsem se seznámil s Romanem D. Když zjistil, že se vrtám v počítačích, starám se na kolejích o servery, sešli jsme se u něj v kanceláři na JM (Jižní město). Pochopil jsem, že jeho školní studentský server sorry.vse.cz se brzy stane jedním z nejvíce využívaných v celé škole. Do roka tomu tak bylo. Roman byl a je neuvěřitelnej mág, kterej dokáže z každýho systému vyždímat maximum. A co neumí systém sám, tak prostě dodělá…
Sorry, server
Studenti dostávali na server přístupy, vymezily se jim quoty (prostor) a několik předmětů se na VŠE věnovalo přímo přípravám prezentací, webů, programování databází a aplikací. Prezentovat vše měli právě na tomto serveru. Matně si vzpomínám, že jsem měl adresu http://sorry.vse.cz/~dusekm05 nebo tak nějak 🙂 No jako admin jsem se tam hlásil jinak 🙂 SSHčko přes Putty však zůstalo dodnes. Studenti tam mívali k dispozici MySQL databázi, PHP, možná tak dvacet mega prostoru a FTP přístup. Dostupné dokumenty měli i přes web ze svých složek.
Občas jsme spolu s klukama i studovali, párkrát jsem však za ně „zaskočil“ studenty učit já 😀 Slovy Jiříka „Tak co už, to umíš, víš o tom všechno, tak jim to jdi vysvětlit“. Tak jsem šel 🙂
Nejvíc času jsme trávili v kanclu. Tam jsem rozebral prvního Macintoshe. Vlastně jsme rozebrali dva a z nich dali jeden funkční dokupy. Pak jsme na něm rozběhali běžnej linux a přes grafické rozhraní tam natáhli a mastili Rally. A při tom jsme dále rozvíjeli server ještě s dalším adminem Jirkou K.
Mimochodem server sorry.vse.cz narostl provozně do takových rozměrů, že jsme jeden čas navzdory všem předpokladům v něm měli 6 HDD, 2 zdroje (oba dva venku z bigcase, protože už se prostě nevešly), přidanou další SCSI sběrnici a z každý strany jeden velký stojací větrák (takovej ten, co máte v obýváku). Luděk, hlavní admin počítačových učeben a serverovny, se jen chytal za hlavu a vymýšlel, jak nám poskytnout jiné železo, abychom uspokojili potřeby studentů i naše a přitom dodržel i bezpečnostní standardy 😀 Ale tak víte jak to je – kdo chce, hledá řešení a nějaká malá skříň a nedostatečné zdroje ho nemohou zastavit 🙂
Prostě jsem to nestíhal
Obě VŠ školy, server a brigády však studovat z časových a hlavně prostorových důvodů nešlo. Musel jsem jezdit na denní výuku do Dejvic, Karlovo náměstí, na JM a Žižkov. Zůstal jsem tedy na VŠE, a protože jsem vylítnul na spoustu předmětů kvůli docházce (paradoxně jsem většinu testů napsal a uspěl, ale „to víte, ta vaše docházka“), udělal jsem znovu přijímačky. Pak mi předměty uznali, vymazali všechny vroubky a začal jsem s čistým štítem druhák v prváku.
A pak jsme si kancl udělali z pokoje na koleji
Přestěhoval jsem se ze Strahova na koleje na jižák. A problém tady byl internet. Nikde nic. Mno… v té době jsme již měli experimenty s bezdrátovými pojítky typu Breezenet za sebou a navzdory všem… kecám – nikdo ani netušil, že jsme připojili koleje přes školní síť 🙂 Teda, chvíli to netušili. Ale traffic byl neúprosný.
Mno prostě jsme se připojili přes dva bloky. S Romanem a Jiříkem jsme bydleli na jednom pokoji tak přeci nebudeme chodit do kanclu spravovat server, ne? Ono se to rychle rozneslo, že na kolejích je internet. Sundat podhledy, odvrtat průchodky, přidat routery. Jo, blbej nápad byl připojit switch na rozvod světel, to když někdo zhasne… Nu což, udělali jsme ještě spoustu dalších „lumpáren“, které však nikdy nebyly žádným bezpečnostním rizikem, nicméně je není možné jen tak někde vypustit do éteru 🙂 Ale řešení jsme vždycky našli vcukuletu.
Tento způsob studia byl nejproduktivnější.
Ne ve škole. Ne na přednáškách. Ale praxe, schůzky, společná tvoření. Předali jsme si vzájemně tolik zkušeností během pár dní či týdnů, na které byste do školy chodily rok, možná dva, zatímco vývoj v těchto oblastech by vám zase utekl. V tom vidím celý smysl, jak bych změnil školství – o tom ale píšu jinde.
BBSky bylo dlouho naším spojením s přáteli a světem
Každopádně od samého počátku vstupu na internet jsme trávili také spoustu času po BBSkách. To byly takové ty první chatovací místnosti, kam se připojovalo přes Telnet. Pískoviště, Liána a další. To nám značně rozšířilo možnosti a tak jsme se setkávali i jako admini i jako přátelé s dalšími klábosisty z celé republiky.
Jezdíval jsem na návštěvy do Olomouce (ahoj Sojáčku), do Budějic (Veverka), scházeli jsme se v Praze (Tuttle, Máca, Roman, Jiřík, Karkulka, Tovy, Špacír, Aháč a jiní). Bylo nás tolik, že všichni stejně neznali všechny. Já teda neměl rád moc lidí, jen tak akorát…
No a po BBSkách přišlo ICQ, skvělý komunikátor, který nyní zažívá (po dvaceti pěti letech) svoji renesanci. Prostě si představte dobu, kdy na koleji je jeden telefon (už ne na mince, ale na dobíjecí kartu) a vy můžete volat zase jenom tam, kde je telefon. Takže kdo měl to štěstí, že mohl zavolat rodičům do práce nebo domů, tak mohl. Kdo ne, tak prostě vyřizovali sousedi.
A my jsme měli BBSky a ICQ 🙂 Prostě napíšeš vzkat a druhej to okamžitě ví. Neuvěřitelně nás to posunulo. Z Liberce i Olomouce jezdili za námi do Prahy. Vejletili jsme, klábosili a předávali si zkušenosti. Setkání 3.5. ve 14:30 pod vocasem se prostě muselo odehrát 3.5. ve 14:30 pod vocasem, protože NIKDO neměl telefon, NIKDO nemohl schůzku zrušit a NIKDO nesměl přijít pozdě, protože už by nás nenašel. Skvělá doba.
Mimochodem – říká vám něco PinkNet? Mrkněte, jak vypadala síť sítí a Seznam.cz v roce 1996.
Pokračování příště…
