Věřím v lidi a mám svá pravidla…

Autor Michal Dušek

1. 10. 2014

Autor Michal Dušek

1. 10. 2014
Čas k přečtení: min.
Rubrika: Nezařazené
Štítek:

Věřím v selský rozum a moudrost lidí. I přesto mi někdy rozum zůstává stát nad věcmi, které jsou schopni jedinci (a bohužel mnohdy celé davy – protože člověk se v davu cítí silnější) dělat. I přesto, že média do nás tlačí neustálé negace, existují lidé, kteří to dovedou ignorovat. V jádru každého je dobro, láska. Ale aby se náhodou „nevymykali normálnímu“, konzumují všechny ty negace a to je výrazně ovlivňuje.

Před pár dny jsem se na toto téma bavil s jednou velice dobrou přítelkyní. Shodli jsme se v několika věcech:

  1. Televizní programy a zprávy už více než 2 roky nesleduji. Občas mi bedna hraje při práci jako kulisa, kde si pouštím pohádky z dvdček nebo dokumenty (cestování, příroda…). Ona zase písničky
  2. Televize vychovává sice otrlejší jedince, ovšem jim může v běžném životě připadat naprosto běžné, když někde někdo někoho zmlátí nebo zkope do bezvědomí…  Za našeho mládí nebyly v televizi vulgarizmy, natož nějaké násilí, které je dnes už i v pohádkách pro nejmenší – ať jsou to hořící čarodějnice nebo přiblblé japonsko blbinské seriály o nesmyslech a násilí – prostě pohádkám vládne akce. Já bych si přál, aby jim vládly morálně nepokřivené hodnoty – úcta k druhým, pomoc, láska, dobro, spravedlnost, vděčnost, respekt, nesobeckost, přejícnost, radost, štěstí a model rodiny otec+matka+děti…
  3. Komerční televize se hájí tím, že si to přejí lidé a bojí se předkládat dobré zprávy a k tomuto trendu bohužel už roky směřuje také televize Česká a to naprosto bez objektivních zpravodajství, přestože jí to ukládá zákon…
  4. Televize je stále tak mocné médium, které v dětských hlavičkách dokáže nadělat reklamou zmatek, natož v hlavách dospělých a tím se blížíme k jádru pudla…
  5. Dospělí jsou ovlivňováni médii a nejsou čím dál víc schopni se rozhodovat sami za sebe selským zdravým rozumem
  6. Směřuji tak k letákovým akcím superhypermegamárketů… Kolik z vás tam chodí nakupovat? Několik logických otázek, akcí, příčin a důsledků:
    1. Národ je naučen na letákové akce.  Moje otázka: Měli opravdu všechno to zboží v akci, pro které jste jeli?
    2. Umíte si porovnat ceny zboží v hypersupermega s obchody a obchůdky českých živnostníků a podnikatelů a českých firem? Nebo si jen tak vyrazíte za národním sportem nakupováním do megasuperdomů (mrsknete děti do dětských koutků) a čučíte po všem, co je jen označeno jako „akce“, „sleva“ apod.?
    3. Je opravdu ta akce natolik výhodná pro vaši peněženku? Jste si jistí, že takto označené zboží nekoupíte u českého obchodníka levněji?
    4. Umíte si porovnat kvalitu potravin? Věděli jste, že někteří výrobci dodávají pro akční výrobky v superhyper v jiné receptuře, než pro letákové akce a ty jsou v jiné receptuře než pro běžné obchody a obchůdky (tam je teprve ta správná kvalita, ovšem samozřejmě se také promítne v ceně)
    5. Umíte si přepočítat cenu zboží, když je v „akcích“ v hyper super uvedena částka za 40 dkg křehčených prsních řízků s cenou nekřehčených od vašeho řezníka? (nic proti nikomu, ale znovu apeluji na selský rozum a zvolání v základních školách „k čemu nám bude trojčlenka?“)
    6. Mimochodem víte,  co jsou to křehčené prsní řízky? 😉
    7. Představte si, že máte balík peněz. Ten balíček neubývá, protože chodíte nakupovat k českým obchodníkům, zbývají peníze i pro důchodce. Pak ale přijde někdo ze zahraničí, kam začnete chodit nakupovat a budete mu odevzdávat své peníze a babičky a dědečkové v letákovém mamonu také. Jenže tím peníze mizí dopryč. Takže to takhle pár let trvá, až není kde brát a z čeho nakupovat, protože český obchodník už vás ani nezaměstná a státní kasa je také prázdná, protože jste svorně všechny prachy odevzdali do zahraničí… a pak si babička může křičet, že důchod neroste. Nebo že důchod ani není… Záleží vám na budoucnosti vašich dětí a vás? Ono se to totiž nemusí týkat až budoucnosti vašich dětí, ale vás… Tak, koho chcete podporovat?
    8. A víte, kdo se obvykle ozve nejvíc, když přivede své děti na dětský den na vesnici? Ten, který nepřiložil ruku k dílu, ten, který pro zdar akce neudělal vůbec nic. Ten má vždycky nejvíc „chytrých řečí“, ale chválu ostatním a vděčnost za zdar akce, to od nich uslyšíte také zřídkakdy… Málokdo je ochoten něco udělat jen tak, pro radost druhých (a bez nároku na odměnu).
    9. Už pradědové věděli a znali význam „přej a bude Ti přáno“. Věděli, že když se bude mít dobře můj soused, budu se mít dobře i já. Ale kdesi se na to zapomnělo… Naše generace? Starší?
    10. Také chodíte do lékárny nebo za lékařem a požadujete přesně ty léky, které byly v té reklamě, jak tam ta paní dělala tohle a tohle a chcete přesně ten „zázračný lék“, který Vás zbaví kašle během okamžiku? Fakt už jste tak zblblí nesmyslnou reklamou?
  7. A proto si zprávy pečlivě vybírám – třeba www.dobrenoviny.sk
  8. A proto dělám věci, o kterých jsem přesvědčen – a u většiny z nich platí česká rčení a pořekadla, jejichž význam však mnoho lidí dávno zapomnělo…
  9. A proto podporuji české podnikání a nakupuji u místních obchodníků, kterých si vážím. Vždy budu využívat a využívám jejich služby, obvykle totiž skrývají jednu úžasnou přidanou hodnotu – , které jsou k nezaplacení, když člověk něco opravdu potřebuje, oni jsou tady a jsou k dispozici a ochotní!
  10. A proto nechodím do superhyper nesmyslů… Jednak bych tak odléval další peníze z našeho státu dopryč, jednak bych tak podporoval ty hypermegasuper, které likvidují české výrobce, tlačí na zaměstnance i na cenu, tím jde mnohdy dolů kvalita, dovážejí sem ze zahraničí sajrajty, likvidují co se dá… třeba to pochopí víc lidí a nebudou stále jen jako ovce, které skáčou na lep chytrým marketingovým tahům a nebudeme a nesmíme být národem nevzdělanců neřku-li blbců… 🙁
  11. Jednak si tím šetřím nervy a jednak tím šetřím svoji peněženku i při nákupu potravin! Protože si umím porovnat a spočítat cenu potravin v superhyper a u obchodníků a věřte, že český obchodník vyjde kvalitněji a levněji…
  12. Pravda zvítězí: prostě nemá smysl lhát, protože jednak to neumím a jednak se pravda stejně dřív nebo později ukáže (obvykle však poté, co lež napáchá hodně škody…)
  13. Úsměv člověka nic nestojí a přesto může dát mnoho: A proto si kolem sebe tvořím lidi pozitivně naladěné (třeba jen úsměvem), ikdyž jsou to od přírody morousové nebo mají na mě svůj vyhraněný názor, přes který „nejede vlak“, to je jejich názor a případně i jejich negace 🙂 Nevěřili byste, kolik lidí na ten úsměv čeká, protože jsou obklopeni neustálými negacemi, stresem, prostě jejich nálada je kdesi „střídavě zamračeno, sem tam bouřky“ a vlídné slovo nebo úsměv jim dělá minimálně jasný den 😉
  14. Osobní rozvoj a vzdělávání se. Už Tomáš Baťa řekl, že žádný podnik nevyroste, pokud nenajdete způsob, jak měnit nádeníky v ředitele. A proto se i já neustále vzdělávám a chápu, proč je nutný neustálý osobní rozvoj. Ať jsou to motivační knihy a časopisy či články a weby, knihy (Napoleon Hill: Přemýšlej a zbohatni, Stephen R. Covey a další), motivátoři čeští i zahraniční, lídři firem i mlm společností… rozvíjím se v oblastech, které jsou mi blízké pro práci a které mají smysl pro život, abych své zkušenosti mohl předávat i dětem.
  15. Nesmíme zapomínat na své sny, mít své plány a cíle. Strašně moc dospěláků rezignovalo na své dětské sny i sny z dospívání. Příliš mnoho lidí se nachytalo do pastí dluhů, splátek, uvázat se k domu a místu, uvázat se k práci od do, převažují věci, které dělají z nutnosti a mnohdy s nelibostí, práce je jim prací a ne zábavou a realita a mnohdy velice trpká převyšuje jejich touhu něco změnit a odhodlat se, jít si za svým snem.
  16. S tím vším souvisí komunikace. Človek je tvor společenský a musí komunikovat. Z osobní zkušenosti chápu, kam až vedou komunikační problémy lidí. Mlčeti zlato platí v omezeném množství situací a případů. Hrát si na schovávanou a slepou bábu nejde. Vede to k rozkolům, k rozvodům, nedorozuměním. Komunikovat člověk MUSÍ a kdo se toho bojí, . Víte, že i ?
  17. A proto sportuji, protože člověk si báječně vyčistí hlavu a tělo je potřeba udržovat zdravé a sport a pohyb je jednou ze složek, které tomu výrazně pomáhají.
  18. Tvořím věci, v nichž vidím větší potenciál a užitečnost pro lidi – pro zlepšení jejich životů, pro zlepšení jejich podnikání. Projekt Virtuální Čáslavsko ()  možná znáte – je to informační systém, který má za úkol přivézt do regionu finance, lidi, služby, roztočit koloběh peněz, dát lidem vědět o firmách, prodejnách, památkách, sportovištích, akcích, které ještě neviděli, turistům, cykloturistům a jiným návštěvníkům poskytnou i mobilní přehled, virtuální prohlídky daných míst, okamžité dohledání dalších blízkých míst, třídění podle podobného určení zařízení apod. Z elektronického světa do reálného, z reálného přes elektronický do dalšího místa v reálu pomocí označování samolepami, QR kódy a dalšími. Prozatím ten projekt „spí“ a čeká na vhodnější příležitost a pravděpodobně i jiná vedení a pochopení u většiny obcí a hlavně centrálního města, kde jej sice přijali s nadšením, ale to je asi tak všechno…
  19. Nechávat něco jen tak a vézt se také nechci. Určitě se chci a budu podílet na budoucnosti obce (budoucího města 😉 v níž žiji, aktivně. Nebrblám kdesi v knajpě a stěžovat si na nádraží nemá smysl. Chci se dál vyjadřovat k problémům a jejich řešením, a protože nechci být v žádné politické straně (momentálně intenzivně sleduji a fandím už 3. rokem počínání Úsvitu a Tomia Okamury a ten „Japonec“ je víc Čech než kdokoliv jiný) – z principu si myslím, že politika do vedení obcí prostě NEPATŘÍ – A protože sleduji jednání zastupitelstva (a někdy se zastupitelé můj názor i dozvědí přímo na jednání, někdy s nimi hovořím a ptám se na jejich názory a vysvětluju své), rozhodl jsem se, že pan Šindelář, kterého si nesmírně vážím, i Miloš Mlynka a zastupitelstvo jako takové mě prostě potřebuje 🙂 protože pokud chceme v naší obci něco změnit, se současným osazenstvem to prostě možné není (a to měli o 26 milionů v rozpočtu za 4 roky více než předchozí vedení obce). Takže jim jdu pomoc. Na kandidátce jsem napsaný mezi „NEZÁVISLÍ 2014“.

Těch bodů by bylo určitě mnohem více, ale znáte to nikdo nechce číst dlouhé články 😀 Takže pokračování příště.

O autorovi: Michal Dušek

Konzultuji s lidmi jejich záměry pro propojení reálného a on-line světa. A následně vše realizujeme. Také tvořím podcast kanál „Hrdinové všedních dní“ a svoji specialitu - audiočlánky. Pomáhám lidem s tvorbou vlastních podcast kanálů, blogery učím převádět jejich obsah na podcast a zvyšovat svůj dosah. Mám za sebou přes 25 let praxe s tvorbou webů, logotypů, grafikou, sazbou a DTP, kódováním, copywrightingem, marketingem, 18 let s fotografií, výrobou virtuálních prohlídek, programováním, 9 let zkušeností s tvorbou videí. Desítky velmi úspěšných (a pár neúspěšných) projektů mé limity posouvají dál a dál. Více v mém příběhu. I díky tomu vidím věci v souvislostech. Své zkušenosti tak uplatňuji v individuálních konzultacích nebo školeních. Včasnou konzultací můžete ušetřit svůj čas i energii a nasměrovat se jinak a lépe. A úplně nejvíc ovšem miluju své děti s nimiž jsme v roce 2016 začali připravovat projekt Nepečené dorty a do kterého nám hodily vidle všemožná omezující opatření.

Nejnovější příspěvky k mojí práci

Tvořím. Hledám a realizuji způsoby, jak provést firmy i jednotlivce útrapami a nástrahami on-line světů, propojuji jejich činnosti v reálném světě s tím, aby fungovali v synergii také on-line.

Pár ukázek z prací, které mne opravdu velmi bavily:

Můžete využít mých zkušeností. S internetem pracuji od doby, kdy v naší zemi ještě nebyl komerční internet 🙂
Michal Dušek

tvůrce webů, podcastů, kurzů, dětí a jiných úžasností 🙂

Myšák, profilový obrázek

Přihlašte se k odběru Myšákovin

Informace e-mailem odesílám jednou až dvakrát měsíčně. Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit. Využít můžete i častějí upozornění na novinky prostřednictvím svého prohlížeče (viz zvoneček v levém dolním rohu stránky).

Přihlášení proběhlo úspěšně. Čekejte potvrzovací e-mail.

Pin It on Pinterest