Obec není firma. Přesto mají mnoho společného. Tím nejpodstatnějším je značka – obchodní značka – jméno firmy, název obce, výrobku či služby. Jak začít správně a neplácat se v tom?
Máte-li své podnikání a firmu, tak dozajista řešíte svoji „štábní kulturu“. Tedy děláte vše pro to, abyste vystupovali a prezentovali se na úrovni. Víte, že základem je obvykle logotyp (obecní znak/erb) v ideálním případě nedílně spjatý se jménem firmy/obce, výrobkem, materiálem či službou. Takový, aby se stal vaší hrdou vizitkou a firmu poznali zákazníci „na první dobrou“ – a to se děje díky komunikaci tzv. „navenek“ – tedy tím, jak to jako celek i jednotlivé prvky vídá a vnímá zákazník.
Jednotný vizuální styl ruku v ruce s posláním firmy
Vizuální podoba by měla tyto aspekty sjednocovat. Píšu schválně, že „by měla“! Protože není-li stanoven koncept a ukotven v interních směrnicích, tzv. manuálu vizuálního stylu, obvykle každý dodavatel výrobku s „naším“ logem či „naším erbem“ si něco přidá, poupraví a vzniká tak vizuální „mnohobarevnej kočkopes“ – tedy nesourodá amorfní prezentace, jejímž jediným spojovacím prvkem obvykle bývá logo či obecní znak, v lepším případě aspoň bez deformace nebo dokonce ve správných barvách…
Manuál jednotného vizuálního stylu, chcete-li „vizuál“, se tvoří cíleně. Má shodné prvky, jednoznačně definované barvy, písma, vhodně zvolenou „komunikaci se zákazníkem“ do níž spadají kromě loga (znaku/erbu) také vizitky, hlavičkové papíry, certifikáty, děkovné karty a další „branding“ – tedy různé logem či erbem označené předměty (hrníčky, trička, čepice, krabice, obalový materiál atd.). Ale také přímá komunikace se zákazníky, zákaznická podpora (na obcích komunikace s občany), webové prezentace, polepy vozidel, plakáty, billboardy, články aj.
Jasné definice logotypu firmy nebo erbu obce jsou základ
Logo je prostě logo, značka firmy. Stejně tak erb jako znak obce. Má jasně a jednoznačně danou podobu. Jasný formát, jednoznačný tvar – ideálně definovaný datovým souborem ve křivkách, případně i s podrobným návodem vzniku jak z hodin technického kreslení a rýsování. Obsahuje přesně definované barvy – a to dokonce pro každou aplikaci či technologii tisku či výroby. Např. pro řezanou grafiku a fólie (pro polepy aut, informační cedule apod.), tisk ve cmyk či pantone, zobrazování v rgb, barvu ral apod. Má definované své ochranné zóny. Minimální a maximální velikost na různých typech materiálů. Obvykle též černobílou podobu a někdy i inverzní podobu. Jasné definice na různě barevných podkladech. A co je nejdůležitější: Logo firma nepropůjčuje každému „hej počkej“ z ulice, aby si ho mohl jen tak někde použít… Ani firma – ani obec! Když to trošku přeženu, pak logo či erb – obecní znak – je vaším výsostným znakem a také určuje hodnotu vašeho výrobku, služby, značky. Ruku v ruce se jménem firmy nebo obce.
Takže si pořádně rozmyslete, kde své logo či svůj znak použijete a zdali je to za účelem zvyšování hodnoty firmy, obce, výrobku či služby. Pokud chcete „jenom něco onálepkovat“ aby to bylo, pak to asi nebude mít tu hodnotu, kterou by to mít mohlo a tím můžete degradovat také vybudovanou hodnotu a vnímání vaší značky.
Obec není firma! Ale mají hodně společného…
Možná namítnete, že obec není firma a je tady jen proto, aby poskytla služby občanům. Ovšem úhel pohledu se liší.
- a) Námitka je to asi správná – z hlediska poskytování služeb. Obce prostě poskytují služby, byť jejich provoz dotují ze svého rozpočtu…
- b) Z hlediska prezentace navenek se však od firemních prezentací ve své podstatě vůbec v ničem neliší a svoji značku (myšleno váhu svého jména podtrženou vlastním erbem) je třeba budovat a tvořit smysluplně a cíleně.
Jaké poslání má obec?
Zejména nejmenší obce mohou mít potíže s investicemi do čehokoliv – včetně vizuální stránky obce. Není smyslem, aby obec občanovi poskytovala vše zdarma, včetně buřtů na dětských dnech – to jsou mýty a domněnky a pouze štědrost hrazená z rozpočtů obcí kdesi v oddělení „na kulturu“. Obec jako orgán fungovat musí. Plní svoji roli. A pokud jste obecní úřad navštívili pouze jako hosté nebo občané s nějakou žádostí, těžko uvěříte, jak se z jednoduché žádosti nebo malého „problému“ může stát neuvěřitelně velké byrokratické kolo nutných a navazujících úkonů. Někdo to ovšem musí vyřešit a zaplatit.
Jaké problémy řeší malé obce?
Málo peněz v rozpočtu. Málo lidí. Konkrétněji – málo spolehlivých a kvalifikovaných lidí. Častokrát malá zastupitelstva či jednotlivci řeší dílčí problém či úkol zcela odděleně – jako nesoučást systematického celku. Zcela pochopitelně – potřebují vyřešit jen tohle jedno konkrétní s časovým a finančním omezením. Často bez ohledu na nějaký koncept, směr a systematičnost. U malých obcí se v pár lidech vykonávají stejné činnosti jako ve velkých městech s kompletním a odborným úřednickým aparátem. O to důležitější a zodpovědnější je role těchto lidí. Mnohdy tvoří na úkor času svých rodin či zahrad. Takto zvolení spoluobčané se musejí této práci věnovat po své práci a nebývají odborníky v oborech a tématech jejichž problémy právě řeší. Přesto rozhodují s nejlepším vědomím a svědomím na základě zjištěných informací od „jedna bába povídala“, přes internet až po opravdové konzultace s odborníky. Vážíme si těch, kteří se přijdou poradit a hledají synergickou cestu – tedy vzájemně se doplňující a chtějí vidět dál než jen na konkrétní problém.
A pak jsou zde výdaje, které jsou nutné – poplatky na služby typu popelnice, vodné a stočné a jiné administrativní úkony, které jsou prostě nutné a dané. A k tomu je třeba vizitka minimálně pro starostu obce, hlavičkový papír a opatření dokumentů znakem obce, obecní prapor, auto… Aby obec živou obcí byla, měla svůj směr a cíl, je zapotřebí lidí. Rozpočty obcí jsou omezené a tak přicházejí na řadu spolky a komunity lidí i jednotlivci, kteří přiloží ruku k dílu zcela dobrovolně a bez nároku na odměnu, aby svoji obec mohli zvelebit.
Svých úkolů se zhostí s dravostí jim vlastní. A někdy i ješitností či tvrdohlavostí jim vlastní 🙂 V dobré víře tvoří a vymýšlejí a … najednou se obecní znaky objeví na dresech dětí bez vědomí obce, tu na informační ceduli „samodomo“ a těžko se smiřují s faktem, že takhle to nejde dělat a používat se to nesmí – vždyť to dělají pro sebe, spoluobčany i své děti, tak proč by to neudělali nebo to nešlo, že. Takových chyb se ovšem lidé dopouštějí pouze z neznalosti této problematiky. A především proto, že chtějí někam patřit. Jsou na to hrdí a proto chtějí obecní znak mít na triku.
Někdo přichází s nápady, někdo byl zvolen do zastupitelstev a tudíž v mandátu „svého lidu“ rozhoduje o budoucím smysluplném rozvoji a dění v obci a tyto aktivity podporuje, pověřené osoby vykonávají, někdo organizuje, někdo se stará o propagaci, někdo o servis, někdo o komunikaci s lidmi, někdo řeší úřední otázky, další se starají o ekonomický chod obce, atd. Rolí lidí ať již placených či neplacených je v obcích mnoho a zapojit se může každý. Vidíte tu podobnost s firmou?
Obec jako firma…
Je třeba naplňovat svá poslání a budovat si komunitu. Zákazníky. Fanoušky. Přispěvatele. Občany. Kluby a spolky. Jsou to obdobné principy jako ve firmě – snad jen s tím rozdílem, že směr firmy řídí ředitel či majitel a častokrát to má jednodušší v rozhodování o motivacích, směru firmy i lidských zdrojích (tam i zpět).
Pokud obec navštívíte, svůj osobitý ráz a charakter, svoji historii, svoji současnost – vše by na nás mělo dýchnout na první dobrou. Ať již dorazíte na místo, zúčastníte se fotbalového zápasu, slavností nebo prostě vyrazíte jen tak na výlet. Nebo se zastavíte na obecním webu či si zakoupíte suvenýr nebo navštívíte nějaké pohostinství, stánek… Měla by ta atmosféra být cítit. To, že ti lidé tam prostě patří. Že tam jsou rádi. Obce mají výhodu – spousta firem je nových, zatímco obce mají svoji historii. Své kořeny. A na tom se obvykle dá stavět. I na takovém konceptu se dá pracovat. To vše je o celistvosti i jedinečnosti. Vše je o vztazích a lidech. O lidech a jejich přístupu. A není to ze dne na den…
Co vlastně chcete? I Národní divadlo se začalo budovat položením základního stavebního kamene…
Chcete pouze uspokojit zákonné potřeby fungování obce a mít „cosi v ruce“ opatřené obecním nebo firemním znakem – nebo chcete vybudovat nádherné místo pro sebe a další generace lidí? Na posměváčky a pomlouvače zapomeňte. Každý to nepochopí. Dokud neuvidí. Kdybyste se měli ohlížet a zastavovat u každého psa, který štěká, jak daleko byste došli? 🙂 Možná by to na obcích i ve firmách mělo fungovat jako v celistvé fungující rodině. Asi si občas vjedete do vlasů, protože víc hlav víc ví. Ale s respektem k druhému a se společným cílem nakonec uděláte ty správné kroky. Můžeme vám pomoct s budováním značky. Prostě se nám ozvěte. Napište nám, s jakými problémy se potýkáte a co by vám pomohlo. A začnete tak naplňovat své poslání a budovat si své jméno…