Od lidí na smrtelné posteli uslyšíte, že na sklonku života se před očima nepromítnou věci, které udělali. Ale že na konci života litují toho, co neudělali nebo nestihli. Měl jem tu možnost, setkat se v takové chvíli sám se sebou vcelku nedávno. A věřte mi – je stále strašně moc věcí, které stihnout chci… A tak jsem se vrátil k tomu, co jsem si napsal před téměř 20ti lety. Tenkrát na kus linkovaného papíru z nějakého sešitu.
Napsal jsem si, co budu mít a co chci, až mi bude 40 let. A ten papír jsem před nedávnem objevil mezi vlastními, dnes již historickými básničkami, které jsem už tenkrát tak rád psával. Všechno jsem to napsal někdy v době, kdy jsem měl pár let po pokračovačkách tanečních. V době, kdy jsem měl za sebou Gympl, prvák na ČVUTu… V době, kdy jsem jezdíval svých 80 kiláčků denně na kole. Někdy v čase, kdy jsme ráno s Dachym vstávali ve tři, abychom od půl čtvrté mohli plavat v bazénu pod Strahovským stadionem. Tehdy jsem byl v začátku studií na VŠE (obě školy najednou). A možná už dnes by bylo splněných více z mých přání, kdybych si je pročítal častěji a denně své sny prožíval a vizualizoval si je. Na druhou stranu – příliš od současnosti se seznam nezměnil. Přibylo však mnoho dalších věcí, které bych rád…
Už nevím, co přesně bylo tím impulsem, že jsem něco takového vůbec začal sepisovat. Možná tím „spouštědlem“ pro mě bylo některé z častých povídání si s Jirkou Škodou (Jiří, díky Ti za nový vhled do života a vnímání světa!) na „jižáku“ v kukani na chodbě IT učeben. Ale sepsal jsem to jako příběh. Tehdy jako 20ti letý spratek. A teď, kdy už se mi 40ka blíží, vzal jsem znovuobjevený papír a četl:
Budu mít dům. Asi také ten po rodičích, na zahrádce bude travička, bude tam zahradní posezení pro chvíle s rodinou i přáteli, dílnička. Zahrada bude větší, dokoupíme část od sousedů. Budu mít 5 dětí (7 celkem – některé asi nebudou moje, ale budu je vychovávat nebo jim pomáhat). Budu mít minimálně 2 prosperující firmy a desítky spokojených šikovných zaměstnanců. Budeme dodávat produkty či služby i do zahraničí tisícům spokojených zákazníků. Budu vydělávat nejméně milion dolarů měsíčně. Budu mít aspoň 2 auta pro osobní potřebu a stálý přísun financí minimálně dalších 60 let, tak, abychom nemuseli stále počítat jestli si tohle či tamto můžu koupit a prostě si to koupím – od drobností, po nemovitosti. Budu mít 3 a více splacených domů, včetně takových, které vydělávají, třeba na nájmu (bytové domy, kancelářské budovy). Dům či chatu u moře.
Moje žena bude tím nejbáječnějším stvořením, které jsem kdy měl čest poznat. Její pomněnkové oči a z velké části shodné názory, mi budou dávat nekonečnou inspiraci a sílu. Až ji potkám, udělám všechno pro to, abych ji získal. Děti budou chodit do škol a na kroužky a mít takové zájmy, že to bude doma velice různorodé. Budu mít holčičku i kluka. Vlastně budu jich mít víc. Rozhodně budou umět hrát na hudební nástroje. Žena bude také umělecky nadaná a bude stejně jako já milovat živé nádherné barvy a milovat svoji práci. Bude milovat mě a já ji. Budeme milovat naše děti a ony nás. Dětem připravíme útulný domov a budou s námy rády a my s nimi budeme trávit strašlivě moc volného času a chvil a budeme je podporovat i v jejich činnostech a rozvoji. Sami pro sebe si také dopřejeme mnoho volného času. Ona bude mým nejlepším přítelem. Náš vztah bude plný důvěry a porozumění bez tajemství s naprosto odhalenou nahotou lidství a všech radostí i problémů. Bude velmi spolehlivým člověkem a budeme si vzájemnou oporou ve všem a všude. Společně budeme podporovat i zajímavé věci, společenské události, možná černoušky (jako to navrhoval táta), co já vím.
A pak bych chtěl ještě v sobě udržet toho malýho kluka, co si rád hraje. Mít autíčka na vysílačku, lodičky, stavět modely, mít motorku – asi cestovní enduro, jezdit na lyžích i na vodě, skočit si s padákem, zazávodit si na motokárách, setkat se a zatančit si s opravdickou princeznou. Jezdit dál na svém kole, asi teda mít nové špičkové kolo. Chodit několikrát týdně plavat a udržovat se i ve vlastní domácí posilovně. Projít se deštným pralesem. Plavat s delfíny. Vymyslet alespoň jednu jednoduchou věc, která pomůže světu – a nemusím za to zrovna získávat Nobelovku. Ale aby to lidem pomohlo. A když na tom i vydělám, super. Trávit týden na ostrově jako Robinson (teď už bych byl s tímto přáním opatrnější 🙂 pozn. ze současnosti). Mít v domě obrovskou knihovnu s knihami, které budou každého člena naší rodiny posouvat vpřed a dovolovat mu trávit svůj čas relaxací i vzděláváním. Mít vlastní počítač a asi i nějaký lehký přenosný, lépe se na něm bude kdekoliv pracovat. I pro děti. Chodit tančit. Rádi a spontánně si zatančíme třeba i v kuchyni se ženou při vaření. Hrát volejbal. Sportovat. Mít vydanou vlastní básnickou sbírku a nějakou zajímavou knihu, po které budou lidi doslova lační. Malovat nebo kreslit obrazy. Ještě nevím, co budu dělat ani co chci konkrétně dělat, ale baví mě počítače a objevil jsem kouzlo počítačové grafiky a sazby. Takže chci mít takovou práci, která mi bude zábavou a aby pravidelnost mi nebyla na obtíž, ale přínosem. Včetně ranního vstávání. Ikdyž vstávat kdy se mi zlíbí je super, myslím, že nejdál dojde člověk s určitou pravidelností a výdrží. Chci být zdravý. Všichni abychom byli zdraví! Celá rodina. A abychom drželi při sobě.
– jaro 1997 –
Kdo by to byl řekl, že to co jsem si už tenkrát sepsal, je moje první nástěnka snů a cílů… Slovy ze současnosti mohu ještě dodat: „Stejně tak čistě a mohutně, jak k nám bude energie a peníze přicházet, budeme s vděčností vracet.“ A tu spoustu dalších věcí, o které jsem si od té doby doplňoval svoji vědomou, opravdickou nástěnku snů, o ty se tady s Vámi právě teď dělit rozhodně nebudu… 🙂 Až zase za dvacet let 😀
Věřím, že už brzy se mi budou plnit další přání a sny z mé „dvacetileté nástěnky“. Protože si je stále vroucně přeju a doslova po nich toužím. Vím však také, že báječné mě už také v životě potkalo. Měl jsem možnost a čest pracovat s lidmi, kterým, stejně jako mě, stačilo podání ruky namísto cárů papíru jako smluv. S lidmi, kterým záleželo na společném vítězství více než jen na sobě. Takoví lidé jsou dnes mými nejlepšími přáteli. I přesto, že jsme se zprvu setkali jen jako obchodní partneři. Měl jsem možnost setkat se s lidmi arogantními a sebestřednými. Nezatracuju je, ale upřímně – jsem rád, že se ke mě nehlásí a nic po mě nechtějí. Jsou mi brzdou a rozptylovali by moji pozornost. Mám vyšší cíle…
Mám své sny a jdu si za nimi. Mám své cíle a vytrvám, dokud jich nedosáhnu. Mám kolem sebe báječné lidi. Postupem času to krásně krystalizuje. Vážím si lidí. Vážím si zaměstnanců. Mám rád vtipy a humor na všechny způsoby. I kameňáky. S nikým si neberu servítky. A ostatní vědí, že lepší mi říct všechno hned a hlavně bez vytáček a bez lhaní. Na světě nejvíc ze všeho totiž nesnáším lež a křiváky. Jsem pro všechno si vyříkat a vyjasnit hned a jít od toho. Když udělám chybu, uznám to. A když průser udělá někdo druhý, jak to začne tutlat… Stejně se na to přijde. Pak jsem nekompromisní. Endešlůs. Nehodlám si zakládat jakousi skříň na negace a tam potají ukládat negativní zážitky. Nehodlám se k tomu vracet. Naopak. Zpracuju hned a pryč s tím.
Přál bych si, abych si pamatoval více pozitivních věcí, protože to je to, co mě nabíjí energií a posouvá vpřed. I proto se tak snažím chovat. Učím se naslouchat. A celý život se budu učit naslouchat ostatním. To je nekonečný proces. A jeden z návyků skutečně efektivních lidí, že pane Covey 😉 Celý život se budu učit hledat řešení typu výhra x výhra. Neustále se něco učím a vzdělávám se. A po celý život se budu učit… Včetně . Včetně komunikace s lidmi. Každý je individualita, každý je osobnost a každý má jiné priority, pocity, zážitky. Každý má jiná trápení i radosti. Každý má svůj vlastní život. Na všech kolem je, aby mu ten život udělali příjemný. Na každém z nás je, aby si budoval svůj život příjemný a na nic se nevymlouval. Jen tak se člověk může posouvat vpřed.
