Jednoho dne se potkala Lež s Pravdou.
„Dobrý den.“ Řekla Lež.
„Dobrý den.“ Odpověděla Pravda.
„Nádherný den.“ Řekla Lež.
A tak se Pravda rozhlédla, aby se podívala, jestli je to tak. Bylo.
„Nádherný den.“ Řekla tedy Pravda.
„Ještě krásnější je to jezero.“ Řekla Lež.
Tak se Pravda rozhlédla, aby viděla, jestli je tomu tak – a souhlasila.
Běžela Lež k vodě a řekla…
„Ta voda je ještě krásnější. Plavme.“
Pravda se dotkla vody svými prsty a opravdu – byla nádherná, a důvěřovala Lži.
Obě si vysvlékly oblečení a klidně plavaly.
Po chvíli vyšla Lež z vody, oblékla se do šatů Pravdy a odešla.
Pravda, neschopna obléci se do šatů Lži, začala kráčet bez oblečení a všichni se jí děsili a posmívali, když ji uviděli.
A tak se to stalo, že i dnes lidé raději přijmou lež oblečenou za pravdu, než nahou pravdu.
– Jean-Léon Gerôme, 1896 –
