Pásový dopravník v New Yorku (nikdy postavený) v roce 1910

Autor Michal Dušek

15. 3. 2023

Autor Michal Dušek

15. 3. 2023
Čas k přečtení: 3 min.
Rubrika: Historie
Štítek: vynálezy, doprava

Úryvek vědeckoamerického článku a kolorizovaná ilustrace, 26. března 1910

Metodě rychlého tranzitu prostřednictvím nepřetržitě se pohybujících nekonečných nástupišť se dosud nedostalo pozornosti, kterou si zaslouží jeho nezpochybnitelné výhody; neboť v rámci určitých omezení rychlosti disponuje kapacitou pro přepravu cestujících, která je tak daleko nad rámec jakéhokoliv jiného druhu přepravy.

Že systém nebyl aplikován při řešení těch problémů přetížené městské dopravy, pro které je tak obdivuhodně přizpůsoben, lze vysvětlit jen extrémní novotou použité metody, setrvačností toho hluboce zakořeněného konzervatismu, který i v tomto striktním utilitárním věku má tak silný kontrolní vliv na lidské záležitosti.

Konstrukce a provoz pohyblivého nástupiště pro cestující je tak jednoduchá a jeho velká nosnost je tak zřejmá, že její výhody snadno vnímá i laik, který nemusí mít žádné zvláštní mechanické schopnosti nebo výcvik; a určitě je důležité, že návrh na vybavení část navrhované New Yorkského metra s pohyblivou platformou získala podporu takových mužů jako je Henry B. Sailor, hlavní inženýr Komise veřejné služby a pan L. B. Stillwell, elektroinženýr, který byl zodpovědný za elektrické vybavení vyvýšených železnic a systému metra v New Yorku.

Pohyblivé nástupiště není nic víc, než obrovský pásový dopravník, ve kterém materiál, který má být přepravován, tvoří hemžící se miliony lidí, které tvoří osobní dopravu velkého města, se zajištěním nakládky cestujících v jakémkoli místě po celé délce nástupiště a vykládám je, zatímco je to druhé v pohybu.

Vlak se skládá z krátkých spojených nástupišť, spojených dohromady a tvoří nekonečný řetěz, který je udržován v nepřetržit Toto nástupiště je vybaveno příčnými sedadly a pohybuje se nepřetržitou jednotnou rychlostí 12 mil za hodinu.

Pro přestup cestujícího z pevných nástupišť na část se sedadly, jsou mezi nimi zavedena tři úzká „nakládací nástupiště“, která se pohybují.

První z nich, sousedící s nástupištěm stanice, se pohybuje rychlostí 3 míle za hodinu, další šest a další 9 mil za hodinu.

Cestující, který si přeje nastoupit do vlaku, jde proti směru, kterým se chce pohybovat. Vstoupí na třímílové nástupiště za hodinu a postupně přechází další dvě, až usedne na své místo.

Úspěch eskalátoru či pohyblivého schodiště, z nichž mnohé jsou nyní v provozu po celé zemi, odstraňuje pochybnosti o tom, že se cestující po malé praxi dokáží přizpůsobit rychlosti tří mil za hodinu, která se spojuje s nástupem do vlaku.

Výhody uspořádání, jak shrnul hlavní inženýr Komise veřejné služby, jsou následující:

  1. Nesmírně zvýšená kapacita a sedadla pro všechny cestující.
  2. Odpadne čekání na vlaky na nádražích, nevznikne žádné zpoždění, protože vlak je stále tam a neustále v pohybu.
  3. Cestující mohou nastupovat nebo opustit vlak kdykoli podle libosti a místo umístění stanic o třetinu míle od sebe, jako v současném metru, mohou být umístěni na každé křižovatce, nebo dokonce na jakémkoli meziprostředním bodě a stavba může mít podobu nepřetržité arkády.

Kapacita cestujících pohyblivého nástupiště je jen dvojnásobná maximální kapacitě současných vlaků metra. Podle údajů Komise veřejné služby činí špička u místních vlaků s pěti vozy za hodinu 22 500 cestujících, u osmivozových expresních vlaků 36 000, zatímco jedoucí nástupiště by podle jejich odhadu přepravovalo 73 500 cestujících za hodinu.

Dále uvádí, že na všechny vzdálenosti méně než čtyři míle je pohybující se nástupiště rychlejší a pohodlnější způsob dopravy než současná místní vlaková doprava a ještě rychlejší než místní a expresní doprava dohromady, protože cestující se může dostat do stanice Times Square z jakéhokoli stanice jižně od Čtrnácté ulice (tj. za předpokladu, že pohybující se nástupiště bylo instalováno na severní a jižní ulici) rychleji pohybujícím se nástupištěm než místními a rychlovlaky současně.

O autorovi: Michal Dušek

Konzultuji s lidmi jejich záměry pro propojení reálného a on-line světa. A následně vše realizujeme. Také tvořím podcast kanál „Hrdinové všedních dní“ a svoji specialitu - audiočlánky. Pomáhám lidem s tvorbou vlastních podcast kanálů, blogery učím převádět jejich obsah na podcast a zvyšovat svůj dosah. Mám za sebou přes 25 let praxe s tvorbou webů, logotypů, grafikou, sazbou a DTP, kódováním, copywrightingem, marketingem, 18 let s fotografií, výrobou virtuálních prohlídek, programováním, 9 let zkušeností s tvorbou videí. Desítky velmi úspěšných (a pár neúspěšných) projektů mé limity posouvají dál a dál. Více v mém příběhu. I díky tomu vidím věci v souvislostech. Své zkušenosti tak uplatňuji v individuálních konzultacích nebo školeních. Včasnou konzultací můžete ušetřit svůj čas i energii a nasměrovat se jinak a lépe. A úplně nejvíc ovšem miluju své děti s nimiž jsme v roce 2016 začali připravovat projekt Nepečené dorty a do kterého nám hodily vidle všemožná omezující opatření.

Nejnovější příspěvky k mojí práci

Tvořím. Hledám a realizuji způsoby, jak provést firmy i jednotlivce útrapami a nástrahami on-line světů, propojuji jejich činnosti v reálném světě s tím, aby fungovali v synergii také on-line.

Pár ukázek z prací, které mne opravdu velmi bavily:

Můžete využít mých zkušeností. S internetem pracuji od doby, kdy v naší zemi ještě nebyl komerční internet 🙂
Michal Dušek

tvůrce webů, podcastů, kurzů, dětí a jiných úžasností 🙂

Myšák, profilový obrázek

Přihlašte se k odběru Myšákovin

Informace e-mailem odesílám jednou až dvakrát měsíčně. Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit. Využít můžete i častějí upozornění na novinky prostřednictvím svého prohlížeče (viz zvoneček v levém dolním rohu stránky).

Přihlášení proběhlo úspěšně. Čekejte potvrzovací e-mail.

Pin It on Pinterest