Jako dítě bych vám zřejmě odpověděl, že to je když dá táta mámě pusu nebo s námi tráví svůj čas, i když je stále v práci. Nebo když si s námi rodiče hrají. Jako puberťák bych vám řekl, že to je vnitřní pocit, kdy máte husí kůži, šimrání v břiše a ještě níž v momentě, kdy se s ní bavíte, když ji vidíte, když o ní sníte.
Jako začínající dospělák bych vám zřejmě sdělil, že to je když se umíte rozdat pro druhého, když ho můžete něčím obdarovat, být s ním a prostě je vám spolu dobře. Jako nastávající otec bych vám zřejmě řekl, že těch pár buněk v maminčině bříšku, kterému jsme již dali jméno a těšíme se na to úžasné stvoření až spatří světlo světa, je to nejkrásnější, co je třeba opatrovat a chránit. Jako čerstvý otec bych vám řekl, že miminko, děťátko, je smyslem života. Nejde tak o pokračování rodu, ale ve smyslu lásky je to něco, co vás naplňuje, důvod, proč a pro koho žít. Jako násobný otec vrhnutý do kolotoče práce, rádobyjistoty, výchova, bydlení… bych vám řekl, že to všechno podstupujete, protože prostě milujete svoji rodinu, abyste jim mohl dát…
Jako probuzený bych tu větu dopověděl takto – abyste jim mohli dát blbosti. To, na čem záleží nejvíc je to, co nejde penězi platit – věnovat jim i sobě společně trávený čas, vnímat své energie, nebát se prostě jen být. Dávat lásku ve smyslu milovat, tedy žít nekončící proces, kdy respektujete druhé. Učíte se od svých dětí a v rámci možností jim předáváte zkušenosti své. Učíte je myslet, jste s nimi, ale nevedete je za ručičku. Láska je proces.
Láska je všude a všudy přítomná vibrace.
Láska nás obklopuje a prostupuje námi. Její esence můžeme využívat pro tvořivé i destruktivní akce. Může tak činit každý jedinec, člověk, stroj, bytost, i věc má možnost této energie využít. Láska se neptá jak s ní kdo naloží a jak ji použije. Ona prostě je. Láskyplný člověk obvykle umí této energie využít k naplnění si vlastní „baterie“. Nicméně může ji použít i na destrukci případných zánětů v těle – může je přetransformovat v něco užitečného či zcela rozpustit a z těla a života vyloučit.
Je to neustálý proud a tok energie ve všech frekvencích, tedy i barvách a síle. Proto nikdy nejsme „sami“. Na každém je, zda lásku využije pro sebe, ať už má ego nebo vnitřní nastavení svých hodnot jakékoliv. I sebeláska je forma lásky a používání této energie ve vlastní prospěch.
Lidé lásku často vnímají jako něco úžasného a krásného a podle toho si staví měřítka pro dobré a špatné.
To jsou ovšem pouze naše aktuální měřítka a hodnoty, které vyznáváme. Dva různé pojmy, dvě různá slova – láska a zamilovanost. Láska je víc. Nejvíc. Při zamilování snáze naladíme na tok energie a vnímáme, že je nám po těle i duši nádherně a krásně v očekávání všeho skvělého a báječného. Roztáhneme křídla a máme pocit, jako když se v tomto 4D vznášíme, protože naše duše létá do 7 a vyššího nebe naprosto svobodná uvolněná a … mnohdy i zranitelná, protože je obnažená vnějším vlivům.
Láska je oceán. Každá vlna může náš surf popohánět vpřed nebo nás z něj shodit. Nebojme se znovu a znovu naskočit na tyto vlny. Jedna vlna zmizela, objevuje se další. Prostě si jen vyberme prostor a možnosti k jakékoliv činnosti. Naše vnitřní nastavení a schopnosti, naše zásady, představy, touhy a přání mohou tuto energii používat a přetvářet nehmotně i hmotně, tam a zase zpátky.
Láska je slovo,
kterému byl dán nějaký význam pro naše snadnější pochopení a popsání činností či pocitů. Jako každé slovo může být vykládáno různými národy, rasami, společnostmi, na stejném místě a v jiném čase různě až naprosto jinak. Každý jej zřejmě vnímáme jinak, na základě naší výchovy, prostředí, zkušeností, zážitků a prožitků. Ovlivnilo nás prostředí i předkové. Škola a celý společenský řád (neřád), naučky a poučky, pravidla, vztahy i ostatní bytosti, které s námi komunikují.
Mít rád začíná u sebe.
Vědomé milovat, mít se rád je mnohdy opomíjeno. Všechny odpovědi jsou v nás. Občas pomůže taková jednoduchá otázka „Co by teď udělal táta?“ Může to být uvědomění si vlastních hodnot a cesta k nalezení odpovědi uvnitř sebe sama. Není nutné jít v přesných stopách těch, kteří nám tady zanechali náš svět.
Kde hledat odpovědi? Uvnitř.
Odpovědi ze vnitřku, to kde je hledáme, tak to ovšem nevychází z hlavy. Resp. mnohdy ano, nicméně ty důležité, ty vycházejí ze srdce. I proto když někde vidím kurzy na meditace, které jsou v hlavě, pak to sice může být první krok, avšak můžete jej přeskočit. Většinou jsou tyto kurzy pro peníze lektora s uspokojivým výsledkem pro všechny studenty. Pro mnohé to však může být prvním a důležitým krokem, jak se posunout dál. Nicméně meditacemi v hlavě se dostáváte další kruháč, kde můžete kroužit a zrychlovat jak chcete, než si uvědomíte, že cesta vede jinudy…
Táhni zpátky k sobě je trdé pojmenování, ale toto trefné pojmenování koučinku od kamarádky Niny může mnohým pomoct se z toho kruháče dostat a pak už zase klidně pokračujte sami.
Lidstvo se zřejmě „snaží“…
… zkoumat tajemství buněk a atomů a hledá nejmenší částice, které by věda mohla popsat. Avšak také zkoumá vesmír. Každý organismus je systém a jako takový je to svět. Buňka je svět sám o sobě. Organismus, tedy tělo je světem světů. Společenství organismů je dalším světem. A tak jdeme dál a dál. Sluneční soustava a planetární systémy atd. Vždy je to další objevený svět se svými vztahy a závislostmi, kde všechno souvisí se vším.
Lidstvo zapojilo vědu,
aby zkoumala, bádala, zapisovala a objasňovala v knihách (všechny) své poznatky tak, aby to bylo pochopitelné, uchopitelné, představitelné. V rámci zachování společenství se likvidují objevitelé, objevy se zavírají do trezorů. Mnohé věci věda vysvětlit neumí a vědci stále pátrají a zkoušejí postupy, jak tomu přijít na kloub, zatímco systémoví zametači vymýšlejí noty, co ještě společnosti sdělit a co už ne – přeci jenom, mohlo by následovat osvobození se a posun do nových sfér, ale ty staré jsou přeci tak ekonomicky skvěle nastavené…
A já se ptám: proč je třeba všemu nevysvětlitelnému přicházet na kloub?
Proč prostá vlastní pozorování prostě jen nevyužít ve svůj prospěch a říct si – tak tohle mi funguje, to budu dál zkoumat a pozorovat, touto cesotu chci jít dál. Ono nám to bude fungovat ať už tomu vědci na kloub přijdou nebo ne. Prostě přeskočte, v tento čas tady a teď to nemusí být důležité. Jděte dál. Důležitá je cesta. Posunout se o další krok, o který se můžeme podělit s někým dalším. S někým, kdo je na podobné vlně.
Funguje vám vlastní rozhodnutí – „Jsem zdravý!“? Nechte to být tak, jak to je.
A nadále budete zdrávi. Také si stojím za svým a něco pro to dělám. Systém a pochybovači jako by nás zdravé nechtěli – prý jim jde o naše dobro. Přesto pochybují a chtějí nás všemožně testovat. Přesvědčovat. Pochybovat je jejich volba, nicméně mé rozhodnutí, má víra, mé zkušenosti a mé přesvědčení není jejich věc. Je jim do toho prd. Oni si lásku transformují ve strach a uzavírají se tak. Strach je třeba překonat. Drobné dodání odvahy může pomoct pootevřít dveře čerstvému závanu energie, která může vypláchnout strach pryč. Jako když si do vydýchaného prostoru pustíte čerstvý vzduch.
Někdo o vás nebo vašich rozhodnutích pochybuje?
Chce-li někdo pochybovat a sdělovat své názory druhým, nechť je sděluje těm, kteří o to stojí. Jednoduše jim říkám:
„To je tvoje volba. Možná Ti přijde, že jsem z jiného světa – a možná i jsem. Možná si myslíš, že jsem mimo. A zřejmě jsem mimo tvá měřítka hodnot a chápání všech souvislostí. Nicméně naše cesty nejsou stejné. Naše znalosti a schopnosti nejsou momentálně ve shodě. Mám jinou cestu. Chápu, že máš o mně strach. Děkuji Ti, že mě chceš chránit, ale o takovou ochranu nestojím. Tento způsob není v souladu s mým přesvědčením. Až budu potřebovat poradit nebo pomoct, s láskou se na Tebe obrátím a řeknu Ti. Já jsem si však zvolil jinak a budu rád, když mě a má rozhodnutí budeš respektovat a dál se v tom nebudeš babrat.“
Nechť se takoví zabývají svými pocity a sami sebou. Čímkoliv jiný, co jim přináší radost a ne starost. A pokud to nejde vysvětlit takto, nastavte jim mantinely a jasně řekněte, co už vám není příjemné a co zasahuje do vašeho soukromí. Pokud to nepomůže, vyřaďte je ze svého života. Možná se časem vaše cesty zase propojí a možná ne. Žít a konat podle druhých však není vaše cesta. Vy jste vy. Já jsem já. Některá rozhodnutí jsou těžká a bolestivá. Zeptejte se sami sebe: Potřebujete je? Nebojte se. Strach je brzdou. Seberte odvahu, rozhodněte se a v lásce je nechte jít. Přijdou vám do života noví báječní lidé a bytosti.
Vyčistěte/udělejte si prostor pro nové
Když chcete nové auto, uvolněte si garáž. Nechme věci plynout, ale pro svá přání si připravujme vhodné prostředí. Ne vždycky jsou příznivé podmínky a některá přání jsme nevyslovili tak úplně správně. A vesmír (nebo chcete-li bůh, nebo cokoliv jiného, coje pro vás ještě nepředstavitelně představitelné) nám to přesto splní. Můžeme ovlivňovat způsoby a cestu, jak se nám přání plní. Mnohdy k našemu úžasu a překvapení doslova lusknutím prstů. Také toto všechno se děje díky lásce. Vše je spojené se vším a je pouze na nás, jak silný proud a rychlý tok této energie necháme skrze sebe proudit a čím ji, nás i celý vesmír, obohatíme.
Člověk má (lehko?/těžko?) uvěřitelné schopnosti a sám o sobě obrovskou sílu a moc.
Dokonce cítím, že máme naprosto výjimečné schopnosti. Jedinečné. Stačí se ponořit do svého nitra, být sám se sebou. Používat své schopnosti ve prospěch svůj i láskyplného láskavého vědomého života ostatních bytostí. Budeme zářit. Každý jinak.
Je dobré se koncentrovat na jediném místě?
Umíte si představit, jak se energie kumuluje na jediném místě a září? Když budete mít tak neuvěřitelně intenzivní záři a energii na jediném místě, pak pozorovatle z venčí bude mít pohled asi tak jako by se díval na svařování kovové koule bez svářecí kukly. Tedy zůstane oslepen, neuvidí pořádně nic.
A teď si tu kouli představte obepnutou a osvícenou vánočními žárovičkami. Nemusíte zářit na jednom místě. Nemusíme se koncentrovat na jediném místě. Můžeme zůstat na mnoha místech. Být tím světlem, které rozzáří své okolí. Přes nám nejbližší tak zůstaneme propojeni se všemi ostatními. Láska je všude, ať jsme kde jsme, víme o sobě. A rozhodně tak můžeme poskytnout prostor a způsob k uzdravení planety, která je momentálně domovem naším a mohla by být domovem i našich dětí. Stačí jen připustit, že to jde…
Co je to tedy láska?
Dovolte mi citát z pohádky Byl jednou jeden král, kde na konci pohádky babička (paní Terezie Brzková) řekla: „Láska je kořením života“. A na každém je, jak se naučí s těmito ingrediencemi zacházet.
